Jó 21

¹ Jób na to odpověděl:

² "Poslouchejte dobře mou řeč, potěšíte mě tím.

³ Strpte, abych též promluvil; až domluvím, posmíveje se.

⁴ Týká se mé lkání jen člověka? Což nemám důvod být netrpělivý?

⁵ Obraťte se ke mně, užasnete; dejte si na ústa ruku:

⁶ Když se rozpomínám, jsem naplněn hrůzou, mého těla se zmocňuje zděšení.

⁷ Proč naživu zůstávají svévolníci? Dožijí se vysokého věku, rozmohou se, kupí statky,

⁸ své potomstvo mají pevně kolem sebe, své potomky mají před očima,

⁹ v jejich domech je pokoj beze strachu, Boží hůl na ně nedopadá.

¹⁰ Jejich býk nebývá připouštěn nadarmo, jejich kráva se otelí a nezmetá.

¹¹ Vypouštějí jako stádo své nezvedence a jejich děti skotačí.

¹² Hulákají při bubínku a citaře a radují se za zvuku flétny.

¹³ Tráví své dny v pohodě a do podsvětí sestupují v mžiku.

¹⁴ Bohu říkají: »Jdi pryč od nás, nechcem o tvých cestách vědět.

¹⁵ Kdo je Všemocný, že mu máme sloužit, co nám prospěje obracet se na něj?«

¹⁶ Avšak svůj blahobyt nemají v svých rukou. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků.

¹⁷ Jak náhle hasne kahan svévolníků a přicházejí na ně bědy! Bůh jim dá za úděl útrapy v svém hněvu,

¹⁸ jsou jak sláma ve větru a jako plevy uchvácené vichrem.

¹⁹ Bůh prý uchovává jejich ničemnosti jejich synům. Kéž splatí přímo jemu, aby to poznal!

²⁰ Kéž na vlastní oči spatří svou bídu, vypije si kalich rozhořčení Všemocného.

²¹ Zajímá ho, co se stane s jeho domem po něm, když je počet jeho měsíců odměřen?

²² Bude někdo učit Boha vědomostem? On soudí přece i vysoko postavené.

²³ Jeden zemře v plném květu, zcela bezstarostný, klidný,

²⁴ jeho dížka je plná mléka a jeho kosti jsou prosáklé morkem.

²⁵ Druhý zemře s hořkou duší, aniž okusil co dobrého.

²⁶ Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.

²⁷ Hle, já vím, co zamýšlíte, vaším záměrem je způsobit mi příkoří.

²⁸ Říkáte zajisté: »Kde je dům urozeného? Kde je stan, v němž přebývali svévolníci?«

²⁹ Což jste se neptali mimojdoucích, neporozuměli jste jejich znamením?

³⁰ V den běd bude zlý ušetřen, bude odnesen v den hrozné prchlivosti.

³¹ Kdo mu vytkne jeho cestu, kdo mu odplatí za to, co napáchal?

³² Až bude odnesen do hrobky, nad jeho rovem se bude bdít.

³³ Hroudy v jámě budou mu lehké; potáhnou se za ním všichni lidé, bude jich před ním bezpočet.

³⁴ Jak mě chcete těšit takovými přeludy? Vaše odpovědi – samá věrolomnost."