Atos 27

¹ Jakmile bylo rozhodnuto, že pojedeme po moři do Itálie, odevzdali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi, který se jmenoval Julius a byl od císařského praporu.

² Nastoupili jsme na loď z Adramytteia, která měla plout do přístavů v provincii Asii, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.

³ Na druhý den jsme přistáli v Sidónu. Julius zacházel s Pavlem laskavě a dovolil mu, aby navštívil své přátele a přijal jejich pohostinství.

⁴ Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože vítr vál proti nám.

⁵ Propluli jsme mořem podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do Myry v Lykii.

⁶ Tam našel důstojník loď z Alexandrie, která plula do Itálie, a nalodil nás na ni.

⁷ Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny chráněni Krétou.

⁸ S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy, nedaleko města Lasaia.

⁹ Protože jsme ztratili mnoho dní a plavba byla nebezpečná, neboť již minul čas postu, Pavel je varoval:

¹⁰ "Mužové, vidím, že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy."

¹¹ Ale důstojník věřil více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.

¹² Protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se – bude-li to možné – do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu.

¹³ Když začal vát slabý jižní vítr, domnívali se, že mohou provést svůj záměr. Zvedli kotvu a pluli těsně podél Kréty.

¹⁴ Ale zanedlouho se přihnal z Kréty bouřlivý vítr od severovýchodu

¹⁵ a opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat. Nechali jsme se jím tedy unášet.

¹⁶ Když jsme se dostali do závětří ostrůvku, který se jmenoval Kauda, museli jsme vynaložit veliké úsilí, abychom vytáhli záchranný člun na palubu.

¹⁷ Pak lodníci zabezpečili loď tím, že ji převázali. Báli se, aby nenajeli na Syrtskou mělčinu, a tak stáhli plachty a nechali se unášet větrem.

¹⁸ Protože jsme byli prudce zmítáni bouří, lodníci druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili;

¹⁹ a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj.

²⁰ Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme.

²¹ Když už nikdo neměl ani pomyšlení na jídlo, šel Pavel mezi lodníky a řekl jim: "Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu.

²² Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své.

²³ Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím,

²⁴ a řekl mi: 'Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.'

²⁵ Buďte proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil.

²⁶ Máme se dostat k nějakému ostrovu."

²⁷ Když jsme byli hnáni po Adriatickém moři již čtrnáctou noc, kolem půlnoci měli lodníci dojem, že je nablízku nějaká země.

²⁸ Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů.

²⁹ Báli se, abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední.

³⁰ Když se lodníci pokoušeli utéci z lodi a spustili záchranný člun na hladinu pod záminkou, že chtějí spustit kotvy také z přídi,

³¹ řekl Pavel důstojníkovi a vojákům: "Nezůstanou-li oni na lodi, nemáte ani vy naději na záchranu."

³² Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali ho uplavat.

³³ Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli. Pravil: "Už čtrnáct dní čekáte na záchranu, nic nejíte a jste o hladu.

³⁴ Proto vás vybízím, abyste pojedli. Je to potřebí k vaší záchraně. Neboť nikdo z vás nepřijde ani o vlas na hlavě."

³⁵ Když to řekl, vzal chléb, vzdal přede všemi díky Bohu, lámal jej a začal jíst.

³⁶ Všichni nabyli dobré mysli a přijali pokrm.

³⁷ Bylo nás na lodi celkem dvě stě sedmdesát šest.

³⁸ Když se nasytili, vyhazovali obilí do moře, aby lodi odlehčili.

³⁹ Když však nastal den, nemohli poznat, která země je před nimi. Viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím a rozhodli se, že u něho s lodí přistanou, bude-li to možné.

⁴⁰ Odsekli kotvy a nechali je v moři a zároveň rozvázali provazy u kormidel. Pak nastavili přední plachtu větru a udržovali loď ve směru k břehu.

⁴¹ Najeli však na mělčinu a uvízli s lodí. Příď se zabořila a nemohla se pohnout a záď se bortila pod náporem vlnobití.

⁴² Vojáci chtěli vězně zabít, aby některý neutekl, až doplave na břeh.

⁴³ Ale důstojník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v jejich úmyslu zabránil. Pak dal rozkaz, aby ti, kdo umějí plavat, první skočili do vody a plavali k zemi

⁴⁴ a ostatní aby se zachránili na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni dostali na břeh živi a zdrávi.